Exhumace ostatků
V polovině srpna 2014 schválili radní pražského magistrátu třísettisícovou dotaci na exhumaci ostatků P. Josefa Toufara. Magistrát hl. m. Prahy v součinnosti se Správou pražských hřbitovů zajistil sestavení odborného týmu, kvalifikovaného pro plánované práce. Osloveno bylo Národní muzeum, Národní památkový ústav, Ústav soudního lékařství v Brně a ke spolupráci byli vyzváni další specialisté. Svými zkušenostmi a poskytnutím plánu hřbitova z r. 1990 významně přispěl Adolf Rázek, vyšetřovatel ÚDV. K samotné exhumaci došlo ve dnech 3.–14. listopadu 2014. Dochované prameny ukázaly na tři místa vzdálená od sebe přibližně šest metrů. Archeologové z NPÚ (pod vedením Mgr. Jana Havrdy) provedli malé sondy. Třetí sonda byla úspěšná. V čase, kdy jsme si připomínali pětašedesát let od smrti číhošťského kněze, došlo 13. listopadu 2014 na svátek sv. Anežky České k nálezu ostatků P. Toufara.
Místo posledního odpočinutí
Místo posledního odpočinutí P. Josefa Toufara se symbolicky i fakticky spojuje s událostí, která číhošťského duchovního stála život. Samotný hrob se vystavěl v centru kostela v Číhošti. Svou polohou na hlavní ose kostela před vítězným obloukem a vlastním presbytářem odkazuje bezprostředně také na hlavní oltář se svatostánkem, nad kterým se nacházel kříž, který vidělo dvacet lidí pohybovat se během Toufarova kázání 11. prosince 1949.
Pátek 10. července – Návrat
Ostatky P. Josefa Toufara prošly po archeologickém ohledání důkladným antropologickým výzkumem (podíleli se na něm odborníci z Antropologického oddělení Národního muzea pod vedením PhDr. Petra Velemínského Ph.D.) a genetickou identifikací (Mgr. Tomáš Pexa z Laboratoře forenzní genetiky Brno). Za přítomnosti rodiny P. Toufara, biskupa Jana Vokála a dalších zainteresovaných byly ostatky číhošťského mučedníka uloženy dopoledne 10. července 2015 v pražském antropologickém ústavu do kovových schrán (včetně autentiky, podepsané několika svědky), zapečetěny a převezeny na Vysočinu.
Po 65 letech se do své farnosti mohl konečně vrátit P. Josef Toufar. Za zvonění chrámového zvonu a po dojemném přivítání číhošťskými farníky a pamětníky byla schrána s ostatky P. Toufara přenesena odpoledne 10. července 2015 do chrámu Nanebevzetí Panny Marie.
Růžena Lebedová, věrná strážkyně číhošťského kostela a pamětnice působení P. Toufara v Číhošti v letech 1948-1950 symbolicky mezi prvními vítá ostatkovou schránu.
Sobota 11. července
12.00
Eucharistická bohoslužba, slouží P. Tomáš Fiala. Vystavení schrány s tělesnými ostatky P. Josefa Toufara v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Číhošti. Kostel bude otevřen pro poutníky celý den.
15.30–17.30
Divadelně výtvarná dílna pro děti od šesti let Statečné srdce, odvaha a čest. Děti budou metodou dramatické výchovy pracovat s pověstí o českém znaku, výstupem dílny bude drobný divadelní tvar. Vede Jana Franková.
18.00
Promítání dokumentárních filmů, které byly natočeny o Číhošťském zázraku a P. Josefu Toufarovi, včetně nechvalně proslulého propagandistického snímku z roku 1950 „Běda tomu skrze něhož pohoršení přichází“.
20.00
Večerní modlitba nešpor. Promluvu pronese P. Tomáš Petráček. Hudebně doprovodí Pražská katedrální schola. Kostel bude otevřen pro veřejnost do 24.00.
Z promluvy P. Tomáše Fialy
„Možná někdy zázraky spočívají v něčem zcela jiném, než si běžně představujeme. Jsou to události ZA-ZRAKEM, události které nedohlédneme, které nám ale najednou odhalují nějaký hlubší smysl a souvislosti. Kdo by si ještě před pár lety pomyslel, že se sem do Číhoště vrátí ostatky Josefa Toufara a budou uloženy v kostele? Musím říci, že se během toho roku, kdy zde působím, přihodilo tolik podivuhodných věcí, že bych tomu sám nevěřil, kdyby mi to někdo vyprávěl.“
Součástí duchovně-kulturního číhošťského třídenní, bylo také promítání dokumentárních filmů s číhošťskou tématikou. Vůbec poprvé byl v Číhošti promítnut nechvalně známý komunistický propagandistický film z r. 1950 Běda tomu skrze něhož pohoršení přichází.
Z kázání P. Tomáše Petráčka
„Křesťané jsou lidé velikonočního tajemství. Schrána a její přítomnost v tomto kostele uprostřed shromáždění věřících a lidí dobré vůle je znamením jeho neselhávající síly. Člověk, kněz, který měl být umlčen navždy, jehož jméno i tělo měly zmizet, je tu před námi, s námi, aby nám dodal odvahu a sílu. P. Josef Toufar se stal jedním z klíčů, jak pochopit a přijmout české a evropské dějiny 20. století a přitom nepodlehnout pocitům zmaru, nesmyslnosti a bezmoci. Důkazem, že nic dobrého, co člověk udělá, vytvoří, každé správné rozhodnutí z lásky a pro lásku, se neztrácí, ale trvá do věčnosti. Do věčnosti, ve které na nás čeká Boží náruč a jeho věrný kněz Josef. Držme se tedy jeho prosté rady a žijme každý den, jako bychom zítra zemřít měli.“
Neděle 12. července
8.00–12.00
Vystavení schrány s tělesnými ostatky P. Josefa Toufara
v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Číhošti.
11.00–12.15
Komponovaný pořad, sestavený z textů P. Josefa Toufara a duchovní
hudby. Účinkuje Jan Vlasák, Jana Franková a pěvecký soubor Pražské
konzervatoře Punkt, který řídí Jiří Trtík. Zazní premiéra skladby Jiřího
Trtíka Můj Ježíši, zkomponovaná na text modlitby P. Josefa Toufara.
13.30–14.00
Meditace a úryvky z kázání P. Josefa Toufara s video projekcí
archivních fotografií, účinkuje Jan Vlasák a Jana Franková.
15.00–16.30
Slavnostní nedělní bohoslužbu na prostranství před kostelem
Nanebevzetí Panny Marie v Číhošti bude sloužit královéhradecký
biskup Jan Vokál, promluvy se ujme kardinál Dominik Duka.
Bohoslužba bude zakončena přenesením a uložením schrány
s tělesnými ostatky P. Josefa Toufara do místního chrámu.
16.30–18.00
Kostel bude otevřen pro veřejnost.
Josef Toufar byl otevřený a srdečný člověk, který lidi spojoval, nikoli rozděloval. Důkazem, že knězův odkaz je neobyčejně živý a aktuální, byla účast několik tisícovek poutníků různých vyznání z Čech, Moravy, Slovenska, Polska i Itálie.
Z rozhovoru s biskupem Janem Vokálem
„Toufarův návrat symbolizuje, že se v naší zemi mnohé změnilo, že smrtí spravedlivého nebo lží a nenávistí nic nekončí, ale že pravda a spravedlnost vítězí. Zatímco v minulých totalitních dobách se dařilo lži vystupovat na povrch a vítězila, dnes lidé dobré vůle účastí na tomto pohřbu zdůraznili, že je důležitější dobro, které nakonec vždy zvítězí.“
Z kázání kardinála Dominika Duky
„Ježíš Kristus poznal svého přítele v P. Josefu Toufarovi, který nezapřel nikdy své přátele, své farníky. V Zahrádce v době nacistické okupace, jako i v době po únorovém komunistickém puči. Nezapřel své přátele ani v číhošťské farnosti, jako nikdy nezapomněl na své rodáky v Arnolci. Lidé byli jeho přáteli bez ohledu na vyznání i na politickou příslušnost. Nenesl ve svém srdci nenávist ani k občanům, kteří se hlásali ke komunistické straně. Ne, nebyl výraznou postavou odporu proti režimu, a přesto se stal nepřítelem, kterého bylo zapotřebí odstranit a dokonce zlikvidovat.“
Josef Toufar se vrací domů na Vysočinu. Není to ani odysseovský návrat po dobrodružné plavbě, ani kající návrat ztraceného syna. Je to pokorný návrat skromného a pevného vysočinského muže, který byl odsud, ze své farnosti a od přátel a žáků násilím vyrván, umlácen a veřejně zhanoben.
Z textu architekta Norberta Schmidta
Toufarova náhrobní deska nese prostý nápis: „Žijme tak, jako bychom již dnes měli zemřít. Žijme pečlivě jako moudří a vykupujme si časem vezdejším život věčný.“ Jedná se o citát z Toufarova kázání z posledního dne roku 1949 a můžeme jej chápat jako knězův vzkaz do naší současnosti.
Jednoduchá náhrobní deska snad bude někomu evokovat i prostraci pokorného a přitom jasně přítomného kněze. Měl jsem radost, když jedna místní paní, která si Josefa Toufara ještě osobně pamatuje, říkala, že takhle bude pater Toufar stále s námi, mezi svými farníky. Vlastní kovová schrána na tělesné ostatky je navržena v určitém kontrastu k prosté desce, pod kterou je uložena: odráží totiž vědomí, jaký poklad mučednického svědectví je v číhošťském kostele ukryt.
